Přinášíme vám druhou část rozhovoru s vyučující chemie na ostravské ZŠ a MŠ Volgogradská. Ing. Mgr. Jana Jedličková zde pracuje už 21 let a více než 13 let se dětem věnuje také v rámci chemického zájmového kroužku. O něm, postoji rodičů a vývoji jsme se bavili v první části rozhovoru, který naleznete na našem blogu. Dnes se věnujeme samotné výuce, lákání dětí na zmíněnou základní školu, motivaci žáků, technologiím i budoucnosti výuky chemie a změnách v rámcovém vzdělávacím programu.

‍  
Dáváte ve škole pětky?‍

Pětky dávám strašně, ale strašně nerada, ale i své vlastní dceři jsem tu pětku dala, protože neuměla názvosloví, a to se neodpouští, to je prostě základ.
 
To se opravdu nesmí, že?  

To se nesmí, ale muselo to muselo to být, aby spolužáci věděli, že ani ona nemá žádné úlevy.
 
Co byste poradila svým kolegům učitelům, kteří by chtěli své žáky podobně motivovat?  

Poradila bych jim, aby se do toho nebáli jít, aby do toho dali své srdce, protože si myslím, že bez srdce to dělat nejde. Kroužek nemůže vést učitel, který si řekne: „Ach jo, zase hodina s děckami.“ Já jsem nadšená, pořád vymýšlím nové pokusy a dělám to tak, aby to bavilo mě a vím, že když to bude bavit mě, bude to zábavné i pro ně.
 
To je na vás vidět. Úplně perfektní. Vidím, že máte na kolenou maskota, povíte o něm něco více?

Ano, to je náš chemický maskot. Jednou v létě jsme s dcerami seděly v obýváku a přemýšlely jsme, jak by se dala využít naše plyšová chobotnice. Své starší dcery jsem se zeptala, co jí to zvíře připomíná v chemii, co má 8 „něčeho“ a ona říká: „V chemii je 8 koncovek.“ Bylo to jasné, tím, že chobotnice má 8 chapadel, každé za jednu koncovku a maskot byl na světě. Na rozloučenou mi jedna žákyně tu moji chobotnici nakreslila na plášť.
 
Jakou roli pro vás a ve vaší snaze vést děti k vědě hraje samotná škola a její podpora?  

Podstatnou. Vše si tvořím sama. Dosud jsem s žádným jiným učitelem nespolupracovala. Nedávno však paní ředitelka vzala zástup za zraněnou kolegyni vyučující přírodovědu a prvouku a s touto novou posilou jsme vyloženě na stejné vlně. Připravujeme se spolu na Den přírody, 25. března školou pořádanou akci. Máme domluvené, že pro děti budeme dělat pokusy a různé kvízy, vše zaměřené na děti z 1. stupně, abychom měli co nejvíce nových prvňáků a my se jim mohli začít pořádně věnovat.
 
Nalákáte je sem do školy i díky tomu?  

Nalákám, v letošním roce s jsme s tím měli velký úspěch. Jeden můj žák z 1. stupně se účastnil soutěže „Cesta za společnými sny“, vyhlášenou společností Hyundai. Strašně toužil po 3D tiskárně a díky tomu, že jsem v září vymyslela a realizovala soutěž „Chemie v krabici“ v rámci školy, kterou vyhrál (i vaše firma se podílela dárečky pro žáky), jsme ho poslali na další soutěž. Zvítězil se svým výherním výtvorem i ve zmíněné mimoškolní soutěži pořádané Hyundai, a nakonec peníze na vysněnou 3D tiskárnu získal.
 
Moc gratulujeme.

Děkuju.  

Co myslíte, že je na chemii nejtěžší?

Děti se obecně bojí názvosloví. Myslím si, že v 8. třídě je to stěžejní znalost. Když jim člověk řekne, naučte se značky prvků, tak oni zpravidla nechápou proč, ptají se, na co jim to bude. Hned, jak se překulí 2. pololetí, zjistí, že je lepší znát názvy prvků zpaměti, než aby je pokaždé hledali v periodické tabulce. Vědí dobře, že je fajn něco umět. U nás ve škole děti říkají, že se nebojí ani tak chemie, jako mě. Ale po 2 měsících, když se jich znova zeptám, zda se mě stále bojí, odpovídají, že není důvod. Opravdu s nimi dokážu dělat legraci a učím je zábavnou formou.
 
Mění se v průběhu let pohled na chemii?

Ano, mění se, i moje výuka se změnila. V dnešní době jde rychle dopředu badatelství. To znamená, že se klade důraz na to, aby děti samy přicházely na odpovědi, takže se je tím směrem snažím vést.
 
K samostatnosti?

Ano, ať si na to přijdou sami. Dám žákům pomůcky a řeknu, zkuste si to vymyslet sami. Vytvořit nějaký pokus. Myslím si, že právě i to vede k tomu, že oni sami hledají, který pokus by si chtěli vyzkoušet. Tady se mnou, protože ví, že je to bezpečné a doma jim to rodiče zkoušet nedovolí.
 
Jak do pohledu na chemii zasahují novější technologie?

Myslíte tím umělou inteligenci? Já proti umělé inteligenci nemám nic, občas jsem zkusila, ať mi umělá inteligence vytvoří písemku. Deváťáci brali obnovitelné a neobnovitelné zdroje energie. Zahráli jsme si na soud, někdo bude chtít prosadit výstavbu jaderné elektrárny a ostatní budou proti. Zezačátku říkali, že nevědí jak. Poradila jsem jim, aby k tomu zkusili využít umělou inteligenci. A můžu říct, že to bylo úplně fantastické. Jeden z deváťáků, který byl jako soudce, měl navíc tu správnou vyřídilku a uměl v tom krásně chodit. Moc se mi to líbilo. Takže ne všichni umí AI použít, ale ti, co ano, tak ji používají správně a zdokonalují se.

A vy se ji snažíte taky zařadit. Do výuky.

Ano, snažím se ji taky zařadit do výuky.  
 
Využíváte vy sama nějaké technologie, které dříve nebyly tak zaběhnuté? Teď myšleno při výuce?

Při výuce používám čidla kyselosti – verniery a na ně propojené tablety. Žáci pomocí vernierů měří třeba pH, je pěkné to změřit přístrojem. pH se dá také měřit pomocí indikátorových papírků, ale když si zjišťuji zpětnou vazbu, je pro žáky nejprůkaznější měření pH červeného zelí, kdy po tom, co vše smíchají, ukážou se jim barvičky, což je zase úplně jinačí. To jim ani přístroj ani pH papírek prostě neukáže.
 
A kde vidíte budoucnost chemie?

V dnešní době dochází ke změně RVP (Rámcový vzdělávací program) a mění se školský vzdělávací program. Bojím se, aby chemie neztratila svou krásu. V plánu je spojit tři předměty (fyzika, přírodověda a chemie) v jeden – science. Osobně si myslím, že není na škodu to, jak je to zavedené nyní. Když se žáci například atom učí na 6. stupni ve fyzice a na 8. stupni si to znova zopakují v chemii. Takže je to spíš změna k horšímu.
 
Není tam už takový prostor pro to, aby vy jste mohla ukázat všechny své pokusy.

Ano, není prostor, vlastně se nám snižuje penzum učiva. Je tam toho čím dál tím méně, ale co potom budou děti umět? Teď je to na základních školách a na středních školách mají změny RVP přijít později. Děti to stejně musí umět, oni to po nich potom chtějí na středních a na vysokých školách. Takže uvidíme, co to bude do budoucna pro chemii znamenat.

‍

První část rozhovoru si můžete přečíst na našem blogu z 13. března 2025. Kompletní rozhovor ve formě videa je dostupný na našem YouTube kanálu.

‍

‍

Autor: Lucie Kuchtová, Vojtěch Pres

‍