Vyrazili jsme do Ostravy na ZŠ a MŠ Volgogradská, kde učí chemii Ing. Mgr. Jana Jedličková, které vedle toho také vzdělává děti v zájmovém chemickém kroužku. V první části rozhovoru se můžete dozvědět více o volnočasové aktivitě, postoji rodičů, inspiraci od dětí, ale i o tom, kde hledá ona sama nápady.

Můžete se prosím našim čtenářům a sledujícím představit?

‍Jmenuji se Jana Jedličková a na základní škole, ZŠ a MŠ Volgogradská, letos učím 21. rokem. Když jsem sem nastoupila, učila jsem na poloviční úvazek jen chemii. Po návratu z mé první mateřské už to byla matematika a chemie. Zpočátku nebyla tato škola zaměřená na chemii v takové míře jako v současnosti. Nyní, žáci dělají v hodinách hodně pokusů a teorie se vyučuje je výrazně méně, protože je nebaví. To je hlavní důvod, proč tento předmět vyučuji spíš zážitkovou metodou.

‍Povězte nám více o chemickém zájmovém kroužku, který vedete už 13 let.

Tento kroužek vznikl z hodiny na hodinu, napsali jsme projekt. Napadlo nás, že bych mohla vést kroužek chemie pro děti na 1. stupni. První rok se přihlásilo rekordních 72 dětí, takže jsem kroužek rozvrhla na 3 hodiny týdně. Děti dělaly pokusy, hrály si, učily se zábavnou formou. Postupně jsem všechny pokusy vylepšovala. V letošním školním roce se přihlásilo 24 dětí a děti, které na kroužek chodí už dlouhodobě už od školky. Ptaly se, proč je tolik dětí, více se jim líbilo, když to bylo takové domovské, kdy nás bylo jen 8. Na kroužek jsou zapsané jen děti, které baví přírodní vědy, a některé z nich sem chodí i kvůli mně, protože mě znají už od školky.

‍Jak to vnímají rodiče?

‍Rodiče jsou nadšení, dokonce se mnou děti posílají na badatelské víkendy. Pořádá je Gymnázium Olgy Havlové v Porubě. Letos už máme za sebou jeden, a ještě nás teď bude čekat jeden v červnu.

‍A co vede rodiče k tomu, aby dali své děti k vám na kroužek?

‍Je tu také spousta dětí, jejichž rodiče neumí odpovědět na některé otázky a vědí, že já jim na ty otázky odpovědět dokážu.

‍Umí vás děti inspirovat?

‍Ano inspirují mě, s některými z nich mám založenou skupinu na WA, kam mi posílají recepty na pokusy, které si chtějí na kroužku vyzkoušet.

‍Co všechno je potřeba, abyste mohla připravovat pro děti chemii zábavnou formou pokusů a živých ukázek?

‍Je potřeba, abych měla dostatečné množství materiálu, ale hlavně také podpora od paní ředitelky, která za mnou od září pevně stojí a vidí smysl toho, co pro děti dělám. Tyto kroužky organizuji nyní i pro žáky 1. stupně jiných základních škol, kam docházím a zasazuji se o popularizaci vědy.

‍Co vás nejvíc potěší, když od nich slyšíte v rámci zpětné vazby? Ať už to říkají děti nebo rodiče.

‍Od dětí vím, že jejich rodiče jsou nadšení, když vidí, že se jejich dětem věnuji, což v dnešní době, myslím si, není obvyklé. A potěší mě, když od dětí slyším během kroužku takové to „wow” jeden přes druhého komentují: „Ono se to povedlo, ono to bouchá.“

‍

‍

‍Takže od dětí dostáváte zpětnou vazbu přímo na místě?

‍Ano a je to asi největší odměna.

‍Kde a v čem hledáte pro pokusy inspiraci?

‍Hledám na ji internetu, v různých knížkách, dívám se na YouTube. Na Facebooku je pán z Anglie, který na svém profilu TheDadLab Group dělá se svými syny různé pokusy, i tady nacházím inspiraci. Jinak zařazuji i ty pokusy, co mi žáci najdou a pošlou sami – ráda zařadím, co je zajímá.

‍Všechny použité ingredience musí být nezávadné, že?

‍Ano, nezávadné. Musí být takové, abych neměla strach, že si děti ublíží, proto své pokusy dělám pouze z látek, které seženu v obchodě, nebo je mají děti doma.

‍V čem vidíte ve škole a výuce největší výzvy?

‍Snažím se, aby každoročně alespoň jeden, dva žáci z 9. třídy odcházeli na chemickou průmyslovku.

‍A vede se to?

‍Ano, vede se to. A jsem za to moc ráda. Toto mě nabíjí pro další činnost.

‍Čím se vaši žáci a žačky dají nejlépe motivovat?

‍Když jsou úspěšní, tím, že je beru s sebou na různé soutěže a akce, třeba i do zahraničí. Známkování, žádné písemky, nic takového do motivace nezapojuji. Spatřuji ji v tom, že se samy děti ozývají a chtějí se účastnit soutěží. Loni v září se mi povedlo vyjet na dvoudenní workshop pro 1 učitele a 2 žáky v Brně na Masarykově univerzitě. Do Brna jsem s sebou vzala pro chemii (a pro vědu obecně) hodně zapáleného žáka společně s jeho spolužačkou. Moc se jim tam líbilo, a když žákyně 8. třídy potom viděly na stránkách školy video a fotky ze soutěže, říkaly, že chtějí jet také. Takže už mají slíbeno, že je vezmu na Ostravskou univerzitu.

‍

Na pokračování rozhovoru už nyní naleznete zde. V případě zájmu si však celý rozhovor můžete pustit na našem YouTube už nyní.

‍

Autor: Lucie Kuchtová, Vojtěch Pres

‍