Dalo by se říct, že Katka vede kolegy, kteří jsou v přímém kontaktu se zákazníky.

P-LABu působí už 6. rokem. Její energický přístup, nesmlouvavost a pevné vedení jsou oporou pro celý tým a hnacím motorem pro společnost. Zeptala jsem se jí na to, co jí motivuje a co je na tom nejtěžší.

‍Katko, kolegové z P-LABu o Tobě mluví jako o zdroji energie a nápadů. Kde bereš svou inspiraci?

Děkuji, to je milé, i když bych čekala, že o mně budou mluvit jako o té, která pořád s něčím „otravuje“ a vymýšlí blbosti, abych jim přidala práci. S tou energií je to zvláštní, ale musí tě to prostě bavit. Musíš v tom vidět smysl a věřit, že to, co děláš, je užitečné a pomůže ostatním. V neposlední řadě musím přiznat, že slovo „nejde“ vlastně ani není v mém slovníku. Hledáme způsoby jak ano, ne důvody jak ne. Baví mě vymýšlet, jak co udělat, vyřešit, zjednodušit. Ale to nejdůležitější jsou samozřejmě lidé kolem mě. Ať kolegové, bez kterých bych to nezvládala, ale i rodina, která už je zvyklá na moji práci 24/7 a nijak jim nevadí, že v devět večer pracovně telefonuji nebo sedím u PC.

‍

Co považuješ na své práci za nejtěžší?  

Asi bych to neměla říkat, ale budeme k sobě upřímní. Je to zejména práce s lidmi. Každý je jiný, každý potřebuje svůj individuální přístup a někdy to dát celé dohromady a skloubit s půlkou firmy je pro mě docela oříšek. A nejde jen o lidi z firmy, ale i o lidi zvenku. Každopádně je to výzva, když pak vidíte, že tu společnou řeč najdete a slovo „nejde“ se mění na „jde to“. Navíc jsem také jen člověk a pořád se učím. A mám se ještě hodně co učit. Každopádně práce s lidmi, jejich i můj osobní rozvoj a hledání společných cest je něco, co mě nesmírně baví a motivuje.

‍

Vedeš více než polovinu P-LABu, zároveň se podílíš na tvorbě strategie, do toho máš doma dvě malé děti. Slušný záběr, jak to jde skloubit?

Teď jsem se sama pro sebe upřímně zasmála, protože já si někdy přijdu, že to všechno vlastně vůbec nezvládám. Někdy to je organizovaný chaos. Ale jako pracovní základ mám v této době nastaveno, že pokud jsem doma s dětmi, věnuji práci hlavně dopoledne. Pak se věnuji dětem a kolem šesté večer je zase čas na práci, v případě nutnosti klidně až do noci. Když jsem ve firmě, tak si to teď vyloženě užívám. Udělám nejvíce práce a nechávám si tam hlavně činnosti, kdy potřebuji klid a soustředit se. I mě někdy přepadne kritické období, kdy mně to prostě nejde od ruky. Ale většinou to přejde, když mám nějakou novou výzvu. Já potřebuji stále nové impulzy, více projektů najednou, možnost se učit a zjišťovat informace. Bohužel se musím přiznat, že nejsem moc vhodný člověk na rutinní činnosti. Vyloženě mě nabíjí překážky a masochisticky si přiznám, že potřebuji práci pod tlakem.

‍

S kolegy z produktového oddělení řešíte poptávky a složitá i rozsáhlá výběrová řízení, vzpomněla by sis na nějaké, které Ti díky své nestandardnosti utkvělo v paměti?

Za ty roky jich bylo opravdu hodně. A spíš, než na nestandardní si vzpomenu na moji první úspěšnou zakázku. Bylo to asi 3 měsíce po mém nástupu do společnosti P-LAB, kdy se nám s kolegou povedla zakázka na tehdy jeden z našich nejdražších přístrojů. Jasné, že mě to hned potěšilo a nakoplo. Ale já mám radost z každé uzavřené smlouvy, kdy jsme schopni dodat vše podle přání zákazníka a s veškerým servisem. I když zakázky jsou často velmi specifické a stejně jako kdekoliv jinde tam jde hlavně o cenu. Pokud jde o mě, nejsem zastánce toho, aby se chodilo do všeho, jen abych měla nejnižší cenovku a produkt nebo službu za každou cenu prodala.

Je něco, co bys na práci v P-LABu ráda vyzdvihla nebo zmínila?

Mohu samozřejmě mluvit jen za sebe, ale já si opravdu hrozně vážím domluvy, držení slova a toho, že když se chce, tak vše jde. To ve firmě opravdu vnímám. Navíc v P-LABu cítím důvěru, kterou mi vedení dává, a vím, že to, co dělám, dělám s čistým svědomím a nikdy bych nikoho nepodrazila. Na tom si ostatně zakládám i u ostatních. Já sama bytostně nenávidím lhaní, přetvářku a skrývání problémů. Jsem nastavená na upřímnost, byť třeba nepříjemnou, ale s tím mohu alespoň něco dělat. S lhaním bohužel neudělám nic. Ale svět není jen černobílý, že? A už jsem zmínila fajn lidi? Tak to je snad naprosto jasné.

A vybavíš si nějakou zajímavou historku nebo událost, kterou jsi s námi za tu dobu zažila?

Jej těch bylo… Zejména za dob, kdy jsme ještě mohli bezstarostně vyjet za hranice Prahy a třeba přes noc zůstat ve sklípku. Vlastně ten sklípek byl sám o sobě super akce. Já jsem ten typ, který stále něco vymýšlí, nějakou akci. Pak chce po ostatních, aby se toho také účastnili. Za všechno mohu zmínit například z mého pohledu naprosto perfektní soutěž „Udrž tekutinu“, což si jistě vzpomínáš i ty sama, Lucie. Všechny akce a setkání, kde nás je víc, jsou skvělé. Hlavně proto, že tam jsme, protože tam být chceme.

Co bys popřála P-LABu k jeho 30. narozeninám?

Ono se říká, že když si správně něco přeješ, tak to je základ úspěchu. A přání se má vyslovovat v přítomném čase. Takže P-LAB má a vždy měl super lidi uvnitř. To je něco, co je jedním z nejdůležitějších pilířů úspěšné společnosti. Pro dalších minimálně 30 let máme stále tak úžasnou partu, která dělá našim zákazníkům jen radost, plní jejich přání a potřeby. A hlavně jsme pro naše zákazníky stále ten stejný nenahraditelný parťák, na kterého se mohou spolehnout. Co řekneme, to dodržíme, a neschováváme se. Když něco neumíme, přiznáme to, ale zároveň hledáme cesty, jak se to co nejrychleji naučit. Přeji nám spokojenost, úspěch a radost z toho, co děláme. Důležité je, aby práce nebyla jenom prostředek pro výdělek peněz, ale bylo za tím to „víc“, co nás všechny baví.

‍

Děkuji moc za odpovědi.

Lucie Kuchtová