RNDr. Martin Toul, Ph. D., vystudoval bakalářský a navazující magisterský studijní program Biochemie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Dále pak a stejné fakultě pokračoval doktorským studiem v programu Molekulární a buněčná biologie a genetika. Působil v Loschmidtových laboratořích proteinového inženýrství, kde se zabýval detailní tranzitní kinetikou proteinů. Nyní už 2 roky působí v Belgii na Univerzitě v Gentu a v biotechnologickém institutu V.I.B. V podcastu jsme probírali výzkum, grant a jeho zisk, život v Belgii i budoucnost. Jak se Martin Toul dívá na výzkum, kam se chce posouvat a co je jeho cílem?

Dnešního hosta P-LAB CASTu jsme poprvé potkali v roce 2023, kdy dokončoval výzkum enzymů v Brně a plánoval svůj přesun do zahraničí. Rozhovor o luciferáze a způsobech jejího využití si můžete přečíst na našem blogu. Nyní vám přinášíme povídání o posunu do Belgie, životě i výzkumu. Zdarma si jej můžete pustit na YouTube, Spotify nebo platformě podcasty.cz.

Martin Toul o sobě tvrdí, že je člověk, který se hodí spíš do akademické sféry než do soukromé a svůj postoj podpořil slovy: „…snažím se zjistit, jak něco funguje, aniž bych nezbytně potřeboval vyjít s finálním produktem, který bude komercializovaný pro trh.“ A dodává: „Vždycky tam chci vidět nějakou vizi toho, že to má význam, že když zjistím, jak to funguje, tak pak se to dá posunout někam dál.“

Hovořil i o skvělém zázemí vytvořeném pro studenty na MU, dokonce i ve srovnání s jeho zkušenostmi se zahraničních stáží (Švédsko, Thajsko, USA (Austin – Texas), Švýcarsko). O Masarykově univerzitě má jen slova chvály: „Brno je výborně vybavené pracoviště se skvělou infrastrukturou a vše je v dosažitelné vzdálenosti. Vybavení je novější než leckde v zahraničí.“

Díky pobytům na stážích v zahraničí získal vše potřebné k osobnímu rozvoji, i proto, aby dodržel kontinuitu svého výzkumu. Zajímavou cestu během svého studia doktorátu popisuje takto: „Nejprve jsem vyrazil do Thajska. Právě tam jsem se naučil pracovat s různými novými metodami a naučil se, jak za různých koncentrací kyslíku fungovat. Následně jsem tuto metodiku převedl do Brna, a proto jsme tam pořizovali směšovač plynu a další přístroje. Pokračoval jsem na další stáži v USA, konkrétně v Austinu v Texasu, kde působí světový expert na analýzu kinetických dat. Tam jsme měřili kinetiky za různých koncentrací kyslíku, takže know-how z Thajska jsme přenesli do Brna a v USA jsem se naučil, jak získaná data správně zanalyzovat.“

Poznání však gradovalo dál: „Poslední moje stáž navazovala na předchozí experimenty. Ve Švýcarsku, v Zürichu na ETH spolupracujeme se skupinou, která vyvíjí mikro fluidní čipy. To jsou mikro čipy, které mají úplně drobounké kanálky s průměrem menším než lidský vlas a dokážou pracovat s kapkami vzorků v objemu femtolitrů. Hodí se k měření většího množství dat s limitovaným množstvím vzorků. Je to výhodné, protože proteiny jsou často velmi cenné a my jich nemáme pro měření dostatek. Pokud chceme změřit třeba spoustu různých teplot, koncentrací, není to úplně reálné. A právě pomocí mikro čipů jsme mohli získat velké množství moc dat s minimální spotřebou vzorku.“

A na otázku, proč jeho volba padla na Belgii, jsme se dozvěděli, že na to šel prakticky: „Vybíral jsem z několika míst, zjišťoval jsem si v předstihu, co a které skupiny by mě zajímaly. Orientoval jsem se spíš na západ nebo na sever. Jih byl také možná zajímavý, ale úplně nesnáším velká horka, takže to byl spíš praktický důvod.“

Místo toho, aby oslovoval týmy s vypsanými volnými pozicemi, oslovoval pouze projekty, které ho zajímaly bez ohledu na to, zda hledali posily. Tento postoj doporučuje: „Paradoxně je to i někdy dobrá varianta postupu. Hodně lidí mi řeklo, že si toho cení, protože na vypsanou pozici se často přihlásí kdokoliv, jenom protože hledá práci, ale o danou problematiku ani nemá zájem. Zatímco takhle je to zaručené.“ Dokonce to může být i efektivní náborová strategie: „Některé týmy, pokud volné pozice mají, tak je ani nevypisují, protože čekají, až se někdo ozve. Takže je to možná i rada, pro posluchače v podobné situaci.“ Ale zpátky k původní otázce na práci v Belgii: „Působilo to zajímavě a z několika zajímavých možností nakonec vyhrála ta Belgie, jednak i co se týče té problematiky, ale i co do lidského přístupu.“

Jak zvládá jazykovou bariéru nám pan Toul odpověděl: „Když jsem v práci, mluvím anglicky, doma zase česky. Je to vlastně skoro stejně, jako když jsem byl v Brně, kolikrát nevidím ani úplně rozdíl a někdy si to ani neuvědomuji.“

Na dotaz, čemu se nyní věnuje, odpověděl pan Toul: „Teď se posouvám i metodologicky, protože předtím jsem si věnoval hodně kinetikám a nějaké biofyzikální charakterizaci, což je know-how, které jsem si sem přenesl a snažím se ho přenést do své skupiny, aby také získali něco ode mě. Zároveň se snažím učit i něco nového, konkrétně strukturní biologii, tedy výzkum struktury proteinů.“

Mnoho dalšího se dozvíte v příjemném inspirativním podcastu se zajímavými informacemi a inspirací pro všechny, kdo se chtějí přesunout a studovat v zahraničí.  

‍

Autor: Lucie Kuchtová, Vojtěch Pres

‍