P-LAB CAST vyrazil do sousedství, konkrétně do MŠ a ZŠ Smiling Crocodile, Centra komplexní péče pro děti s kombinovaným postižením, se kterým na několika úrovních P-LAB spolupracuje. S jeho zakladatelkou a ředitelkou Dagmar Herrmannovou jsme si povídali o tom, že pokud mají tu správnou motivaci a pomoc, není nic, co by tyto děti nezvládly. Jejich vzděláváním péče nekončí, v centru do své pomoci zahrnují i jejich rodiny. Zajímavé je i porovnání, jak na výbornou funguje pomoc těžce postiženým dětem a rodinám v Asii a Africe. Probrali jsme také, jak jsou Smiling Crocodile a jemu podobná zařízení v ČR podporována a co můžeme udělat proto, abychom pomohli my. Je to trochu jiný P-LAB CAST, ale při startu naší P-LAB Pohybové výzvy jsme se rozhodli zařadit právě tento díl, věříme, že mu dáte šanci!

Nejnovější díl podcastu P-LAB CAST můžete poslouchat ZDARMA na platformách Spotify, YouTube nebo Podcasty.cz.

Organizace Smiling Crocodile poskytuje komplexní podporu dětem s nejtěžšími kombinovanými postiženími (smyslová a mentální postižení, jako je autismus a k tomu těžké fyzické zdravotní problémy jako tracheostomie, PEG krmení, epileptické záchvaty, srdeční vady a progresivní diagnózy). Aktuálně pečují o 34 dětí a poskytují bohaté integrační aktivity. Zabývají se zde také dětskou paliativní péčí a spouští krizovou linku pro podporu rodin. O výchově těchto dětí v ČR, jejich možnostech a vzdělávání jsme si povídali s Dagmar Herrmannovou, ředitelkou a zakladatelkou centra.

Od běžných speciálních škol se centrum liší svým zaměřením na nejtěžší případy postižení, které vyžadují přítomnost individuálních asistentů pro každé dítě. Asistenti pomáhají nejen se vzděláváním a terapiemi, ale především monitorují a reagují na aktuální zdravotní stav svých svěřenců.

Ve Smiling Crocodile se děti snaží integrovat do společnosti, navštěvují firmy i školy, s nimiž spolupracují a připravují pro ně zážitkové integrační aktivity: „My nejenom, že se snažíme děti vzdělávat a poskytovat jim terapie, ale naše krédo je, aby si s námi užily každý den. Mezi 8 a 9 přijedou, od 9 hodin mají na programu vzdělávání a terapie, všechno formou multisenzoriálních zážitků. Děláme všechno, co si dokážete i nedokážete představit,” doplňuje Dagmar Herrmannová.

Paní ředitelka zároveň dodává: „Snažíme se je co nejvíce zapojit do běžného života, tak, aby si dokázali úplně všechno představit. Nacvičujeme jízdu MHD, chodíme nakupovat, zajdeme společně i na poštu, jedeme se podívat do pekárny, ve Forbesu jsme se fotili na titulku.”

Individuální asistenti, terapie, speciální ortopedická křesla, zážitky – na to vše je potřeba sehnat finance. Zajímalo nás, jak jsou v ČR taková zařízení podporována a co by se mělo změnit, aby mohlo center, jako je Smiling Crocodile, u nás vzniknout víc. „Alfou a Omegou je finanční podpora státu, vzdělávání by mělo být hrazeno především státem. Jsme rozvinutá země v Evropské unii a podpora a péče se týkají zhruba 14-15 tisíců dětí s těžkým kombinovaným postižením a jejich rodin, což není zase tak velké číslo na to, aby tyto děti mohly mít velkou podporu. Pokud stát opět začne dotovat například asistenty ve speciálních školách, které dotoval do roku 2020, jsme z nejhoršího venku. Není v silách každého ředitele fundraisingem získávat na provoz školy, která by měla být v Čechách dostupná skutečně všem dětem.”

Provoz zařízení, vzdělávání a péči o děti s těžkým postižením vychází na vyšší miliony korun ročně. Získat je představuje velkou fušku říká Dagmar Herrmannová: „Je to právě hrozný, proto jsme jedno z mála, ne, jediné zařízení, které takhle funguje. A opravdu hodně z nás se zabývá tím, abychom získali potřebné finanční prostředky. A není to jenom na jeden rok, školní docházka ve speciální škole je 10–12 let, takže když už někoho přijmeme, musíme zabezpečit finance na celou dobu jeho studia. A to podotýkám, že jsme registrovaní pod MŠMT jako běžná mateřská a základní speciální škola, a zároveň jako poskytovatel zdravotních služeb a teď se budeme registrovat také jako poskytovatel sociálních služeb, což znamená, že čerpáme stejné dotace jako každá jiná speciální škola ČR. Ale ostatní speciální školy nemají tak těžké případy, protože si nemohou k jednotlivým dětem dovolit individuální asistenty. Většina dětí s těžkými postiženími zůstává doma v rodinném prostředí. A to je velký problém, protože jeden z rodičů je vždycky vyřazený a musí se o dítě starat 24/7. Hodně rodin se bohužel rozpadá, protože je to opravdu velká zátěž. Děti také nemají doma možnost se tolik rozvíjet, rodiče s nimi chodí na terapie, každý den někam jinam. Nemá to žádný koncept. Je to finančně náročné a časově, fyzicky i psychicky vyčerpávající. Rodiny pak nemají dost času na zdravé sourozence. Když dítě navštěvuje zařízení, jako je to naše, je to i docela kost efektivní, rodič se může vrátit do práce. A navíc my naučíme děti spoustě schopností a dovedností, tak se může snížit míra i potřeby individuální asistence, protože jsou děti o něco samostatnější. Takže znova apeluji na stát.”

Už je to několik let, co jako P-LAB se Smiling Crocodile spolupracujeme a moc nás to těší, protože každé setkání s těmito dětmi nám umí otevřít oči a ukázat svět zase z dalšího úhlu. Návštěvy besídek nebo naopak chemické pokusy, sběr peněz pomocí sportu či podpora formou podílu z prodaného merche, jen výčet možností, kterým jsme se rozhodli pomoci.

Formy podpory a spolupráce, které Smiling Crocodile mohu pomoci, jsou podle paní Herrmannové rozmanité a jdou domluvit individuálně: „První a nejjednodušší, je podpora na sociálních sítích. Pak samozřejmě i finanční podpora, můžete přispět buď přes naše stránky na Darujme, nebo přes QR kódy na našich materiálech. A pak je tu i integrace, co pro nás organizuje například P-LAB, to je úplně super.”

Každý příspěvek se počítá, každá pomoc je vítána, ale pokud se jedná o možnosti spolupráce s většími firmami, pro ty má paní ředitelka vyšší pobídku: „Momentálně by nám pomohlo, než stát změní pravidla, získat podporu na individuální asistenty. Asistent pro každé dítě stojí ročně zhruba 550 tisíc korun. Bez něj by naše děti nemohly prezenčně navštěvovat školu ani absolvovat terapie. Protože by se mohl stát velký zdravotní průšvih. V minulosti jsme měli několik firem, které si vzaly jednotlivé děti pod patronát, což nám velmi ulehčilo finanční situaci.” O způsobech spolupráce dodává: „Je také spousta možností, které můžeme nabídnout my. Kdokoliv se nám ozve, budeme šťastní a spolupráci vždy vymyslíme na klíč.”

Pracovat ve Smiling Crocodile je fyzicky i psychicky náročné, proto jsme u paní Herrmannové zjišťovali, zda a jak moc to doléhá na zaměstnance. „Snažíme se, aby tu měli hezké zázemí. Aby se jim tady líbilo a děláme všechno proto, abychom předcházeli vyhoření. Lidi tady se mezi sebou mají rádi a navzájem se podporují a na všechny do jednoho jsem moc pyšná, včetně paní školnice, paní hospodyňky a všech, ať už jsou to pedagogové, asistenti, nebo terapeuti, všichni jsou skvělí.”

Jak si Dagmar Herrmannová udržuje svou nezdolnou energii, motivaci a úsměv? „Já prostě miluji život, mám krásnou rodinu, pět zvířátek, sportuji, baví mě se chechtat a hodně spím. To je základ dobrého dne. Hlavně neberu sebe ani nikoho jiného moc vážně.”

Kolem Smiling Crocodile vytvořili komunitu, která si navzájem pomáhá a podporuje se, protože nejdůležitější je na to nebýt sami: „Máme kavárny a vinárny, vinárny máme teda večer online a ty jsou hodně úspěšné. Za maminkami sem přijde paní kadeřnice, manikérka nebo stylistka. Zároveň rodiče vzděláváme v tom, jak si to usnadnit doma, pořádáme besedy o zdravotních pomůckách, stravování, medikaci, dospívání, sexu teenagerů s postižením. Tatínkové zase spolu chodí na pivo a na motokáry. Děláme i pobyty pro celé rodiny, letos jsme byli společně na horách.”

„Z rozvojových zemí bychom měli převzít pokoru, sounáležitost a takovou tu lidskost. Mně přijde, čímž nechci Českou republiku vůbec shazovat nebo pomlouvat, že v uvozovkách západní svět je hodně materiálně založený a humanita, lidskost a pokora tady docela chybí. Hodně pracuji v Indii, Bangladéši, Nepálu, na Srí Lance a v anglicky mluvících afrických zemích. Přestože jsou strašně chudí, rodinná sounáležitost a podpora tam fungují výborně. A i to, když se tam někdo pro něco nadchne. Celá komunita to dítě nebo rodinu podpoří a stejně tak i s tím spojené projekty, které tam pomáhám tvořit. Kolikrát jsem překvapená, jak je to tam oproti tomu západnímu světu rychlé. Řekla bych, že v mnoha ohledech, například, co se týče Indie, představujeme my úroveň rozvojového světa, a tam je ten rozvinutý,” komentovala Dagmar Herrmannová to, jak ze svých zkušeností vnímá srovnání středoevropských postojů k těmi na jiných kontinentech.

Na otázku, na co je paní ředitelka obzvlášť hrdá, odpověděla příběhem: „Jeden z našich žáčků vykradl školní autobus. Já jsem kromě toho, že jsem ředitelka a dělám spoustu jiných věcí, tak jsem tady i výchovný poradce. V běžné škole obvykle řeší třeba záškoláctví, kriminalitu nebo drogy. Tady takové pole působností nemám, ale poradce musíme mít. No, a tady tenhle žáček má hodně špatnou jemnou motoriku a diagnózu, která předpovídá její další postupné zhoršování stavu. Když má něco napsat, zrovna mu do toho moc nechce. No, ale ve školním autobuse panu řidiči ze zadní kapsy pověšené na opěradle vzal postupně po 50 korunách celých 1000 korun a naskládal si je do svého batůžku. Takže teď vím, že jeho motorika je stále dobrá, protože to ještě dokáže, a navíc, že si to promyslel. To jsou naše úspěchy. Na všechny pokroky dětí jsem pyšná, ale tohle považuji za svůj pedagogický highlight.

Je vidět, že děti ve Smiling Crocodile výborně prospívají, protože zlobí jako každé jiné. A jejich blízcí z jejich zlobení mají vlastně radost. V tom je zásadní rozdíl, ale kdo by se tomu mohl divit?

‍

‍Autor: Vojtěch Pres, Lucie Kuchtová

‍