Dnes vám přinášíme závěrečnou část rozhovoru s doc. Ericem Danielem Glowackim, Ph.D., která se věnuje vzájemné spolupráci ústavů a různých profesí, dostupnosti a kooperaci několika pracovišť v Brně nebo přístupu ke studentům.

Co vaši kolegové z oblasti neurochirurgie a dalších lékařských oborů říkají, když jim představujete novinky nebo s nimi konzultujete případný další postup?

Další věc, kterou Brno vyniká a oproti mým předchozím zkušenostem a pracovištím, je, že zde funguje mnoho výzkumných ústavů, nemocnic a dalších pracovišť, kde jsou ochotni a nápomocni se podílet na zajímavých výzkumech. Velkou výhodou je také rychlost dojezdu a dostupnost v lokalitě. Ve srovnání s podmínkami ve Švédsku, kde bylo všechno strašně daleko, to šetří čas i energii.

Tady asi nasednete na šalinu a jedete, to se Vám určitě líbí…

Přesně. Nasedneme na 12 a za chvilku jsme u Fakultní nemocnice nebo v Bohunicích. Díky tomu můžeme mít v rámci jednoho města rozpracovaných mnoho výzkumů. Kolegové na odborných pracovištích tomu velice napomáhají. Po tři roky, během nichž působím zde na CEITECu, mě tyto nadstandardní vztahy, zejména se zdejší neurochirurgickou obcí, velice motivují. Všichni odborníci jsou nadšení, ochotní a připravení se zájmem zkoušet a zavádět nové postupy a psát projekty pokusů. Zkrátka nám, výzkumníkům, dávají palec nahoru, tak to se mi tu pak líbit musí. (smích)

A v praktické části to ukazuje nějaké pozitivní výsledky?

Například výzkumy pro Crohnovu chorobu a epilepsii už probíhají na úrovni schválených klinických experimentů a testů. Máme je posvěceny i z hlediska etiky, a jsme ve stadiu, kdy už postupně analyzujeme výsledky. Je potřeba zdůraznit, že poté, co vymyslíme úplně nový stimulační postup nebo vyvineme novou implantovatelnou technologii, není možné si postup jen tak, bez schválení, vyzkoušet na pacientovi. K tomu vede dlouhá cesta, která začíná návrhem postupu, následně prochází fází počítačového modelování. Dalším krokem jsou zvířecí výzkumy. U nás tento výzkum probíhá nestandardně. Zvířecí modely v první fázi představují hmyz a pijavice, a teprve poté přistupujeme k další fázi výzkumu na hlodavcích.

Jakou výhodu má testování na hmyzu a pijavicích oproti hlodavcům?

Obrovskou! Jsme toho názoru, že je to skvělý postup a přístup. Z etického hlediska je tento způsob přijatelnější tím, že vše nejprve vyzkoušíme na nižších živočiších. Teprve poté můžeme přejít na vyšší živočišné druhy.

Má to také příznivý finanční dopad, náklady na takové postupy jsou násobně nižší. Ušetříme i čas – díky tomu, že hmyz můžeme využít hned a nepotřebujeme schválení etické komise. Pokus tak můžeme udělat hned a odladit naši technologii. Během krátké doby máme „vychytané všechny mouchy“, víme, jak to funguje a můžeme pokračovat s hlodavci. Kdybych to měl shrnout, je to jednak etičtější a časové i finanční náklady jsou zanedbatelné. Šetříme čas, peníze i životy hlodavců.

Kolik lidí s Vámi na projektu v rámci CEITEC, případně dalších pracovišť, spolupracuje?

U nás ve skupině je nás celkem 15, včetně studentů.

Jaký je poměr v počtu mezi standardními zaměstnanci seniorními a studenty?

Přibližně půl na půl. Zaměstnáváme 8 zkušených vědců. Samozřejmě máme také spolupracovníky na částečné úvazky, zejména v případě specializací. Ve skupině spolupracujeme například s veterinářkou, pomáhá nám s vedením zvířecích výzkumů. Druhou polovinu týmu tvoří studenti, ať se jedná o Ph.D., doktorandy, nebo se k nám přidali i studenti z nižších ročníků VUT.

Když jste zmínil kolegyni veterinářku tak mě napadá, zda je to právě ona, která vám pomáhá s tím, jestli zvířata reagují správně na stimuly, které jim dáváte?

Rozhodně ano. Ale samozřejmě v týmu jsou i další kolegové, kteří mají neurovědecké vzdělání a jsou schopni u pokusů pomáhat, a následně vyhodnocovat data.

Takže se v týmu jedná o mix lidí z různých oblastí, kteří si navzájem pomáhají a doplňují se.

Přesně tak. V našem týmu jsou zapojeni lidé například z elektro fakulty, ti se soustředí se zařízení samotná, dále jsou zastoupeni biologové, neurovědci nebo chemici. Pestrosti oborů, z nichž přicházejí členové naší výzkumné skupiny, využíváme při pokusech i výzkumu jako takovém.

Jaké to je spolupracovat s lidmi z různých zemí světa? Pomáháte si navzájem s lidmi z Francie a USA, řešíte spolu výzkum, dodáváte jim modely lebek. Zároveň jste například i ve Švédsku spolupracoval s lidmi, co nejsou třeba jako Středoevropané mají trochu jinou náturu, kulturu. Jaké to je vůbec? Co to přináší?

Myslím si, že to je obohacující. Jasný důkaz, že věda nezná hranic. Abyste mohli dělat opravdu dobrý a účinný výzkum, je potřeba být otevřený jiným názorům a novým řešením. Ve chvíli, kdy nevíme, nebo když se objeví problém, i pokud jde o velmi specifickou situaci, hned vyhledávám a oslovím osobu nebo osoby ze zahraničí, které s podobnou situací měly zkušenost. Spojím se s nimi prostřednictvím Skype a Zoom, kde mohu přesněji popsat, co řešíme a potřebujeme prolomit. Je to přínosné a lepší a rychlejší než dlouho sám přemýšlet a bádat nad tím, co už někdo vymyslel. Člověk nesmí mít zábrany, musí znát angličtinu a být otevřený na mezinárodní úrovni kontaktů, samotnou práci to hodně usnadní a urychlí.

Celým tím naším tématem a povídáním se prolíná téma studentů, kteří mají o chemii fyziku a další podobné obory zájem. Vy s nimi dokonce i na užší bázi spolupracujete, například dnes jsme tu zastihli jednoho studenta, který s vámi pracuje i v rámci své středoškolské odborné činnosti. Co byste jim vzkázal nebo jakou radu byste jim dal?

První vzkaz je, že pokud mají skutečný zájem a jsou zvědaví, co se ve vědě děje, ať hned napřímo osloví vědecké pracoviště. My vědci nové posily s nadšením pro vědu potřebujeme. Nadšení a zvědavost jsou přitom to nejdůležitější, zbytek je zkrátka doučíme. Nemusí mít ani specifickou předchozí zkušenost. Poptávka je velká, protože je hodně nápadů a projektů, co by šlo realizovat. Tudíž zapálení a šikovní studenti ochotní se věnovat vědě a výzkumu, ať nám píšou, volají, či se jen tak objeví u našich dveří. Hlavně, ať se toho nebojí!

Na závěr jedna techničtější otázka. Vzhledem k různým inovacím, ať už ve vědě, ale taky ve světě, jak se vy díváte na umělou inteligenci a další podobné obory současnosti a možná i budoucnosti?

Samozřejmě, že to je důležitá otázka a rychle rostoucí obor s velkým potenciálem. Musím se ale přiznat, že v tomto ohledu jsem trochu pozadu, zejména co se týká umělé inteligence. Uvědomuji si dobře, že je to důležitý aspekt a v některých oblastech nám AI může usnadnit řadu věcí. Mám v plánu vynaložit větší úsilí na to, abych se o tomto tématu dozvěděl víc, a případně jsme mohli využít AI i v našich budoucích výzkumech.

Možná je toto příklad, kdy můžete zkusit oslovit kolegy ze světa, kteří s tím budou mít zkušenosti.

Ano, přesně tak. Ostatně, jak jsme se bavili dříve, není nic snazšího než se s kolegy z jiných zemí spojit online a danou oblast s nimi probrat.

‍

První část rozhovoru naleznete zde. 

Druhou část rozhovoru naleznete zde.

‍

Autor: Vojtěch Pres, Marketing

Fotografie: Vojtěch Pres

‍