Přinášíme další ze zajímavých rozhovorů, které při příležitosti letošních oslav 30 let od založení P-LABu, uskutečňujeme. Podařilo se nám tentokrát zajistit velmi zajímavé téma, ptali jsme se Mgr. Aleny Kvasilové, s níž je naše produktové oddělení v kontaktu při zadávání objednávek pro Anatomický ústav 1. lékařské fakulty UK v Praze. Kromě výuky anatomie se věnuje výzkumu vyvíjejícího se srdce (zvláště převodního systému srdečního). Pracuje také v terénu, přičemž se podílí na lékařsko-antropologických výzkumech, což podle dokumentačních fotografií připomíná detektivní práci. Například v Chodově na Sokolovsku zkoumali ostatky prvního starosty města. Nejen, že díky týmu z 1. LF UK víme, že byl statný a dost ho bolely zuby, ale také jsme se dozvěděli, že nosil paruku, protože mu padaly vlasy. Co jsme se nedozvěděli z vykopávek, a ani nemohli dozvědět, je to, zda byl dobrým nebo špatným starostou – ale tady určitě pomohou jiné historické zdroje.

‍

‍

Antropologický výzkum vypadá z venku jako senzace, jen tak se k němu nemůžete dostat naživo a filmy ho dost romantizují. Můžete nám ho trochu přiblížit – jednoduše popsat postup, metody nebo zajímavosti? Jak dlouho se připravujete na podobný výzkum a jak se vlastně dozvíte, kde zem ukrývá něco zajímavého? Jste sami překvapeni, co všechno si „přečtete" přímo na místě? Nebo máte naplánované a nastudované, co všechno tam najdete a jen doplňujete historii o další potvrzené informace?

Výzkumy provádíme společně s dr. Andrejem Shbatem (kolega z Anatomického ústavu) a spolupracujeme s archeology, případně s historikem. Náš výzkum začíná společně s plánovaným archeologickým výzkumem, při rekonstrukci historických prostor, náhodným nálezem. Objednavatelem bývá zástupce města, muzea, kláštera apod. I konkrétní zadání je rozmanité, každý výzkum je jedinečný.

Snažíme se, jak říkáte, „vyčíst“ z ostatků co nejvíce, od základních antropologických charakteristik po patologické. To nás přivádí k části jakéhosi životního příběhu daného jedince. Často odebíráme vzorky pro následné analýzy (histologické, mikrobiologické, genetické apod.). Pokud to stav ostatků dovoluje, je možné vytvořit pravděpodobnou podobiznu jedince. Možná Vás překvapí, že si dopředu mnoho informací nezjišťujeme. Snažíme se zůstat co nejvíce objektivní a historické prameny využíváme až poté, co ostatky zpracujeme.

Právě v Chodově, který jste zmínila, mají historika Miloše Bělohlávka, se kterým spolupracujeme velmi rádi. Hlavním cílem exhumace prvního starosty města (Karla Fenkla) a jeho rodiny byla oprava poničené hrobky a následné pietní uložení jejich ostatků. Tím, že je Chodov oblastí bývalých Sudet, zůstaly mnohé německé i české hroby a hrobky na místním hřbitově mnoho let poničeny. Hrobka starosty a jeho rodiny byla mezi prvními, kterou se město rozhodlo zrekonstruovat.

Metody výzkumu jsou širokého spektra – od základního makroskopického průzkumu a popisu až po odběr vzorků k různým analýzám; vše dokumentujeme (zakreslujeme polohu ostatků, fotografujeme kostru in situ a následně očištěnou jako celek či detaily objevených anomálií či přímo patologií), v některých případech si domluvíme i CT vyšetření ve zdravotnickém zařízení za speciálních hygienických podmínek.

Zdlouhavá příprava pro tento typ terénního výzkumu není třeba, ale je třeba mít dobré vybavení; podmínky krypt nejsou zrovna pro každého. Nesmí chybět různá „rýpátka“, pinzety, štětečky a spoustu sáčků a zkumavek pro nálezy a vzorky. Prozkoumané ostatky jsou následně buď vystaveny, uloženy v depozitářích příslušných muzeí, nebo se vracejí zpět do hrobek či krypt.

Když se zamyslím nad tím, co nás občas překvapí, napadá mne, že je to dispozice některých krypt. Rozhodně není pravidlem, že pod velkým kostelem je velká a prostorná krypta. Tudíž jsme s kolegy archeology někdy tak trochu speleologové (speleologové mi snad toto přirovnání prominou). Jistě se nebudete divit, že nás mnohdy fascinuje zachovalost některých přirozeně mumifikovaných jedinců. A zde bych uvedla, že jsou to právě oni, u nichž preferujeme šetrnější metody zkoumání a využijeme spíš CT vyšetření. Díky takovéto zachovalosti jedince získáváme pochopitelně více informací ke zkoumání; nevěřila byste, jakou radost vyvolávají výsledky CT vyšetření u našich kolegů radiologů, když u jedince třeba 150 let starého odhalí vyšetření kompletně zachovalé tkáně. Samozřejmě neobsahují tolik vody, jako jsme zvyklí u živých jedinců, avšak jednotlivé tkáně jsou často velmi dobře rozeznatelné.

Váš pracovní záběr je velmi široký, vycházím z témat vědeckých prací a titulů, které jste publikovala jako autorka i spoluautorka. Zajímalo by mě, jaká oblast práce je pro Vás nejoblíbenější? Zda se například věnujete raději výzkumu v laboratoři, nebo upřednostňujete terén? Jak jste se dospěla k tak rozmanité náplni práce?

Ono se to na první pohled možná nezdá, ale vše, co dělám, spolu souvisí. Stále se dozvídám něco nového. Někdy sama sobě bourám zafixované teorie. Ráda podněcuji zvědavost (nejenom svoji), baví mne hledat odpovědi a přicházet na něco nového. Bonusem je moci výsledky své práce předávat dále. Z čehož vyplývá, že si vážím i kontaktu s našimi studenty. V posledních letech mám štěstí, že se mi schází opravdu příjemné kolektivy, a tak mne jejich vyučování skutečně baví.

Ve výzkumu, jak říkáte, „v laboratoři“ mne uchvátily hlavně možnosti konfokální nebo elektronové mikroskopie, díky kterým se dostanete opravdu do hloubky tkáně. V naší skupině pracujeme i s méně obvyklými experimentálními biomodely, které nám pomáhají objasnit některé procesy ve vyvíjejícím se srdci, a díky nimž můžeme modelovat různé patologické situace.

Ve vědeckém prostředí se pohybuji již 22 let a díky mému studiu a podpoře kolegů z Anatomického ústavu jsem mohla, jak se říká, „postupně vyrůst“. Na počátku jsem se plánovala po studiích na lékařské fakultě věnovat nějaké specializaci v rámci klinického prostředí. Nadchla mne stáž v ústavu nukleární medicíny, kde mi po zkoušce dokonce sami nabídli téma bakalářské práce. Ráda jsem přikývla a posléze jsem zde pokračovala i tématem diplomované práce. Dalším zajímavým mezníkem byla stáž na kardiologickém oddělení, zvláště péče o pacienty s arytmiemi, kteří potřebují kardiostimulátor. Díky práci v laboratoři prof. Miloše Grima (tehdejšího přednosty ústavu) jsem se však v průběhu studijních let dostala více do kontaktu také s „výzkumem“, který mne postupně pohltil, což nakonec po návratu z mateřské dovolené předurčilo moje současné zaměření. V průběhu let mne ovlivnili i další kolegové - prof. David Sedmera (můj školitel), prof. Karel Smetana (přednosta ústavu), doc. Ondřej Naňka (nastupující přednosta ústavu) či spolupráce s dr. Andrejem Shbatem (kolega antropolog) a dr. Ivem Klepáčkem (kolega embryolog a teratolog). Nechtěla bych opomenout dr. Zdeňku Novákovou, moji učitelku anatomie, která položila základy mého nadšení pro anatomii. Výčet lidí, kterých si cením, je však ještě mnohem delší.

Před lety jsem začala spolupracovat s prof. Sedmerou a tak vzniklo téma, díky kterému jsem se pustila do doktorského studia v oboru Vývojové a buněčné biologie. Se studiem jsem sice začala později, než je obvyklé, a někdy je pro mne náročnější vše skloubit dohromady, ale snad se blížím k úspěšnému zakončení. Během spolupráce s prof. Sedmerou mě osobně také velmi zaujalo téma tzv. biologického kardiostimulátoru. Možnost jeho využití v klinické praxi by prospěla zvláště malým dětem, u kterých je nutnost často měnit stimulátor i elektrody, což je pochopitelně velmi zatěžující.

S kolegyní jsme měly to štěstí a při příležitosti dojednávání partnerské účasti naší společnosti na mezinárodní konferenci Morphology jsme se setkaly s Vašimi kolegy v nádherné knihovně Anatomického ústavu. Prostor, který je tak fotogenický a inspirující, až si zahrál ve filmech Hollywoodské produkce. Filmové herce v nádherných interiérech vymění hvězdy vědy – přednášející, vědecké kapacity v oboru na mezinárodní konferenci Morphology 2021, plánované na 9.-11.9.2021. Kdybyste měla své vědecké kolegy nalákat, aby si je přišli poslechnout, co z programu byste pro ně vybrala?

Máte pravdu, knihovna je nádherná. Zajímavé jsou i prostory poslucháren, kde se konference koná. Většina budov patřící k naší fakultě je historicky cenných, a kromě toho ukrývají kvalitní odborná pracoviště. Ale zpět k Morphology 2021… Naše každoroční konference sdružuje morfologické a příbuzné disciplíny včetně aktuální problematiky výuky v těchto oborech, a tak si každý účastník vybere, co ho nejvíce v této oblasti zajímá. Toto odborné a vlastně i společenské setkání považuji za jedinečné po mnoha stránkách. Každý příspěvek přináší zajímavé a často ohromující poznatky a mnozí přednášející vás zkrátka uchvátí. Letošní Morphology je výjimečné také tím, že se kvůli pandemii koná až po dvou letech.

S P-LABem spolupracujete už pár let, dovedla byste popsat, v čem jsme jiní než ostatní dodavatelé laboratorních potřeb?

S P-LABem osobně spolupracuji již 11 let a jsem spokojená s jeho kvalitní a leckdy ojedinělou nabídkou. Oceňuji vaše přehledné webové stránky a příjemné kontakty s lidmi, se kterými komunikuji.

Děkuji za zajímavý rozhovor a jsme moc rádi, že s námi spolupracujete.

Lucie Kuchtová