
Zajímavosti
Mgr. Tomáš Fiala, Ph.D., o návratu do Česka, vývoji nových nástrojů pro neurovědu i odvaze riskovat.
Když před více než deseti lety odcházel z Česka, moc nepředpokládal, že se sem vrátí. Následovaly roky výzkumu v prestižních zahraničních institucích, zkušenosti ze Spojených států i Švýcarska a práce na projektech, které posouvaly hranice současné neurovědy. Přesto se Mgr. Tomáš Fiala, Ph.D., rozhodl vrátit do Brna a vybudovat vlastní výzkumnou skupinu. V nové epizodě P-LAB CASTu vysvětluje, proč dnes vidí budoucnost právě v české vědě, jak jeho laboratoř vyvíjí nástroje pro studium mozku a proč podle něj vznikají největší objevy tehdy, když se vědci nebojí pustit do zdánlivě nemožných projektů.
Kompletní audioverzi povídání s Mgr. Tomášem Fialou, Ph.D., můžete poslouchat na YouTube, Spotify nebo platformách Podcasty.cz a České podcasty. Níže najdete to nejzajímavější ve formě článku.
Mgr. Tomáš Fiala, Ph.D., získal pro svůj inovativní výzkum v rekordně krátkém čase řadu prestižních tuzemských i mezinárodních podpor, včetně evropského ERC Starting Grantu, podpory The Branco Weiss Fellowship a start-up grantu od Nadace Experientia. Podílí se na dalších projektech podporovaných Grantovou agenturou ČR a Grantovou agenturou MU, zaměřených zejména na vývoj chemických nástrojů pro studium proteinů, neurodegenerativních onemocnění a rozhraní mozku a imunitního systému.
Když se mluví o výzkumu mozku, většina lidí si představí vědce zkoumající neurony, synapse nebo příčiny neurodegenerativních onemocnění. Mgr. Tomáš Fiala, Ph.D., se na problematiku dívá trochu jinak. Jeho laboratoř se nesoustředí primárně na samotné biologické otázky, ale na vývoj nových nástrojů, které umožňují ostatním vědcům pokládat otázky, na něž dosud nebylo možné odpovědět.
Právě v tom vidí hlavní poslání svého týmu.
„Často říkám, že neurovědci jsou jako chirurgové a my jsme ti, kdo jim vyrábějí nástroje. Když vytvoříte lepší nástroj, umožníte ostatním vidět věci, které dosud vidět nemohli,“ vysvětluje Fiala. Nejde proto pouze o jeden konkrétní biologický problém. Cílem je vyvíjet technologie, které mohou pomoci mnoha výzkumným skupinám po celém světě při studiu fungování mozku, neurodegenerativních onemocnění nebo buněčných procesů, které za nimi stojí.
Ještě před několika lety by však podobný rozhovor pravděpodobně vznikal někde úplně jinde než v Brně. Po dokončení studia totiž nastoupil na zahraniční vědeckou cestu, která vedla přes prestižní pracoviště ve Spojených státech i ve Švýcarsku.
„Když jsem odcházel z Česka, měl jsem pocit, že se sem už pravděpodobně nevrátím. Tehdy jsem vnímal zahraničí jako místo, kde jsou výrazně lepší podmínky pro špičkovou vědu a dlouhodobý rozvoj,“ vzpomíná Fiala.

Během následujících let ale začal sledovat proměnu českého výzkumného prostředí. Vznikala nová centra, přicházeli vědci se zahraniční zkušeností a postupně se měnil i způsob financování některých výzkumných aktivit.
„To, co mě přesvědčilo k návratu, nebyla jedna konkrétní nabídka. Byl to spíš pocit, že česká věda za těch deset let udělala obrovský krok dopředu. Najednou jsem měl pocit, že je možné budovat ambiciózní projekty i tady,“ komentuje.
Právě tento optimismus se line celým rozhovorem. Místo tradičních stížností na české prostředí mluví Fiala o příležitostech, které dnes podle něj existují a které by byla škoda nevyužít.
Jedním z témat, ke kterým se během rozhovoru pro P-LAB CAST pan doktor Fiala opakovaně vracel, byla kultura vědeckého výzkumu. Ze zkušeností získaných ve Spojených státech i ve Švýcarsku si odnesl přesvědčení, že skutečně významné objevy často vznikají na hraně neúspěchu.
Podle našeho hosta není možné očekávat průlomové výsledky, pokud se výzkum omezuje pouze na bezpečné a předvídatelné projekty: „Když víte, že experiment vyjde, většinou už neděláte objev. Jen potvrzujete něco, co víte předem. Ty nejzajímavější projekty bývají právě ty, u kterých si nejste jisti výsledkem.“
Právě ochota podstupovat rozumné riziko podle něj odlišuje prostředí, kde vznikají skutečně zásadní objevy. Zároveň dodává, že nejde o bezhlavé experimentování, ale o schopnost pustit se do otázek, na které neexistuje snadná a rychlá odpověď.

„Objevy nevznikají z jistoty. Objevy vznikají z nejistoty. A člověk musí přijmout, že většina pokusů nevyjde,“ popisuje svůj přístup, který ctí.
Ve Fiala Labu proto nevzniká jen základní výzkum. Významná část práce směřuje k vývoji metod, které umožní sledovat biologické procesy s větší přesností, citlivostí nebo časovým rozlišením.
Laikům může podobná práce připadat vzdálená praktickým aplikacím. Podle Fialy je však právě vývoj nástrojů často základem budoucích průlomů: „Když se podíváte na historii vědy, velmi často zjistíte, že největší objevy byly umožněny novou technologií. Mikroskop umožnil pozorovat buňky. Sekvenování umožnilo číst genetickou informaci. Každý nový nástroj otevírá úplně nové otázky.“
Právě tento princip je podle něj jedním z důvodů, proč má smysl investovat čas do vývoje metodik, které samy o sobě ještě neposkytují odpovědi, ale umožňují je hledat.

Neméně zajímavou část rozhovoru tvořilo téma vedení lidí. Po zkušenostech z různých laboratoří v zahraničí si Tomáš Fiala vytvořil velmi jasnou představu o tom, jaké pracovní prostředí chce budovat.
Otevřeně mluví o tom, že nemá rád model laboratoře založený na strachu, přehnané hierarchii nebo permanentním tlaku. Tomáš Fiala chce, aby se jeho kolegové cítili volně a mohli společně dosahovat potřebných výsledků. „Nechci laboratoř, kde lidé přicházejí do práce s pocitem, že musí přežít další den. Kreativita vzniká tam, kde mají lidé prostor přemýšlet, diskutovat a zkoušet nové věci.“
Výběr nových členů týmu proto není pouze rozhodnutím vedoucího. Na náboru se podílí celá skupina a výsledné rozhodnutí vzniká společně: „Pokud má někdo v týmu zásadní výhrady, snažíme se o tom bavit. Chci, aby lidé měli pocit, že jsou součástí rozhodování a že jejich názor má váhu.“
Podle něj je právě kvalitní tým nejcennější součástí každé laboratoře. Vybavení lze koupit, grant lze získat, ale dobré a kreativní prostředí vzniká dlouhodobě.
Když se dnes ohlíží za posledními lety, nelituje ani odchodu do zahraničí, ani pozdějšího návratu. Zahraniční zkušenost mu umožnila poznat různé přístupy k vědě, práci s lidmi i financování výzkumu. Návrat do Česka mu naopak umožnil budovat vlastní směr a přenést část těchto zkušeností domů.
„Myslím si, že česká věda je dnes v mnohem lepší kondici, než byla před deseti lety. Samozřejmě máme stále co zlepšovat, ale trend je podle mě správný. A právě proto mě baví být jeho součástí,“ dodává doktor Fiala.
Z jeho slov je patrné, že se domů nevrátil pouze kvůli konkrétní pracovní nabídce. Vrátil se proto, že uvěřil, že špičková věda může vznikat i zde. A že právě nyní je správný čas na tom pracovat.
Kompletní povídání s doktorem Tomášem Fialou si můžete pustit na YouTube, Spotify nebo platformách Podcasty.cz a České podcasty.
Autor: Vojtěch Pres, Lucie Kuchtová