Rozhovory
Kdo komu radil a s čím při předávání P-LABu už druhé generaci rodiny Přikrylových
Během příjemného rozhovoru se zástupci obou generací ve vedení jsem se zeptala, jak v roce 2013 probíhalo předávání otěží firmy.
Tomáši, mluví do tvého šéfování rodiče, nebo ti nechali ve vedení firmy úplně volnou ruku?
Nemluví. Bylo to tak domluveno od začátku a myslím, že v některých oblastech byli vysloveně rádi, že se té zodpovědnosti už mohou zbavit.
Pro Tomáše: A měli zpočátku tendence ti radit? Nebo sis naopak k nim občas i chodil pro rady?
Tomáš: Já jsem si pro rady moc nechodil. Samozřejmě, nemohl jsem vědět všechno, na některé procesní a provozní věci, u nichž jsem si nebyl jistý, jsem se zeptal. Ani teď si neříkám přímo o radu, obvykle to probíhá jinak. Řadu věcí spolu konzultujeme. I když platí, že mi rodiče do vedení nemluví, občas se mě zeptají. Jejich otázky jsou jasným vodítkem i komentářem. Někdy toho využiji víc, jindy méně. Disponují také škálou významných pohledů, kterými mi umí dát najevo, co si myslí.
Na míru pro Přikrylovy (Oba v P-LABu dál aktivně pracují.): Máte, nebo měli jste tendence Tomášovi radit nebo mluvit do vedení firmy? Nebo jste mu nechali úplně volnou ruku?
Paní doktorka: Byli jsme od začátku domluveni na postupném předávání firmy. Naplánovali jsme si jak a kdy ho uskutečníme, a to jsme také dodrželi. Respektuji ho, vždycky se ho nejprve zeptám, jestli mám nějaký konkrétní problém řešit přímo nebo jeho prostřednictvím.
Pan doktor: Je fakt, že se Tomáše občas na něco zeptám, ale po předání jsem už přímo do ničeho nezasahoval.
Na míru pro Přikrylovy: Chodil za vámi někdy pro rady?
Paní doktorka: Tomáš si nechodil pro rady nikdy. Průběžně se spolu bavíme o tom, co se děje a jak to řeší. Potom, co od nás P-LAB převzal, tak je jeho.
Pan doktor: Tomáš rady nechtěl, spíš občas potřeboval technické informace z netradičních přístrojových oblastí, nebo o konkrétních přístrojích a podobně.
Pro Tomáše: Je něco, co si pamatuješ, že tví rodiče řešili, když vedli P-LAB, ty ses tomu divil, ale teď je vlastně naprosto chápeš a zpětně hodnotíš jejich rozhodnutí třeba jinak?
Určitě se najdou takové situace, kterými si člověk musí projít sám. Dokud si je sám nezažije, nevěří. Ale musím říct, že k takové situaci, kdy bych si potvrdil přesně tu zkušenost tak, jak mi byla předložena, nedošlo. A pokud ano, nedal jsem na to a šel svou cestou. Asi nevýrazněji to je vidět ve změně způsobu prodeje. Začal jsem budovat tým obchodníků, který tu do té doby nebyl. Začátky byly opravdu velmi těžké a rodiče mě předem varovali, že to tak bude, což se i potvrdilo.
Nevybavím si ale nic, u čeho bych si říkal, proč tohle řeší, a pak to až zpětně pochopil. Navíc když něco řešili, měl jsem většinou dobrou představu proč tomu tak bylo. Takže nebyl důvod se divit.
Pro Tomáše: Bylo to tím, že jsi s P-LABem vyrůstal a byl jsi u jeho začátků? A tak jsi znal důvody jejich rozhodnutí?
U nás se vždycky o podnikání hodně diskutovalo. Když už ne přímo se mnou, tak mezi rodiči, a tak člověk nemohl neslyšet.
Paní doktorka: Tím, že Tomáš byl ve firmě vlastně od začátku jako náš exkluzivní IT, měl přehled. Třeba s Abrou (interním informačním systémem) pracuje od chvíle, kdy jsme zjišťovali, jestli si ji koupíme.
Pan doktor: Pracoval u nás nejen jako IT, podílel se i na lecčem dalším. Například připravoval k tisku katalogy, a díky tomu znal detailně nabídku zboží. Kdyby do vedení přišel někdo cizí a úplně nepolíbený oborem, měl by asi velké problémy.
Tomáš: Pokud odhlédnu od procesů a našeho specifického sortimentu k manažerskému rozhodování, i když jsem u toho nebyl po celou dobu (Tomáš pracoval řadu let před nástupem do P-LABu v bance), měl jsem přehled o tom, co se v P-LABu děje. Spíš byly momenty, kdy jsem si říkal, že bych některé věci řešil jinak. Teď si všechno mohu dělat po svém.
Pan doktor: Jistě si vybavuji, že říkal, že by to dělal úplně jinak.
Paní doktorka: Hlavně říkal, že by tuhle firmu nikdy nechtěl řídit.
Pan doktor: To taky.
Tomáš: No, to jsem říkal.
Pan doktor: Když půjdu ještě mnohem dál, také jsi tvrdil, že bys nechtěl být šéfem jakýchkoli podřízených.
Tomáš: To si dobře pamatuji. A přesto tu teď jsem, a počet lidí už je v některých měsících přes 40. Ale bez zkušeností s řízením lidí, které jsem získal v Citibank, bych do toho určitě nešel. Tam jsem se původně nechal zaměstnat právě proto, že jsem nechtěl pracovat v P-LABu a řídit lidi.
Paní doktorka: K vedení lidí tě dovedli a vyškolili právě v bance. A měl jsi jich tam nakonec asi 18 a přišel jsi odtud jako hotový šéf.
Tomáši, je něco, co by sis pro firmu přál, když si představíš, že tento rok slaví narozeniny a může mít jedno splněné přání?
Přál bych si pro nás, abychom zase všichni mohli chodit do kanceláře a skončila už omezení kvůli COVIDu. Reálně nás to v mnoha věcech limituje. Rutinní věci se z domova dělat dají, v tom není problém, samozřejmě kromě skladu. Všechno ostatní ale funguje líp, když se u toho komunikuje a nejlépe to jde osobně, a ne přes displej. Když se nás na online poradě sejde přes 30, je to těžko použitelné a omezující.
Pro Přikrylovy: Co byste svému dítěti, a teď nemyslíme Tomáše, ale společnost P-LAB :), popřáli k 30. narozeninám?
Paní doktorka: No, v podstatě to, co říkal Tomáš. Aby mohla naplno fungovat a rozvíjet se, protože teď je to v některých ohledech spíš udržovací režim.
Pan doktor: Aby se jí splnil stanovený cíl – abyste do 3 let, dobře tak to je krátké, do 5 let dosáhli obratu 250 mil Kč.
Děkuji všem za rozhovor.
Lucie Kuchtová
