Labožrout otevřel oči a rozhlédl se kolem. Stoly plné zkumavek, pipet a rozepsaných protokolů. Stál přímo na stole, kde se jakýsi unavený student, který zíral do jedné z kádinek, snažil smíchat zdánlivě nesmíchatelné barevné roztoky.

Jen něco bylo úplně jinak, než byl zvyklý z jejich říše. Při pohledu z okna neviděl žádné hvězdy. Venku bylo světlo a barva nebe byla daleka tomu, jak to mají u nich doma. Taková divná, šedivá… trochu to vypadalo jako barva jejich molekuly Šedronu, jehož přidání do roztoku nebo vody způsobí, že vám začne okamžitě pršet nad hlavou.

„Jé, tady to máte taky slušně rozházené! To je jako u nás doma,“ zamumlal Labožrout a máchl rukou nad roztokem. Trochu to zamíchal, nenápadně dovnitř hodil špetku Bublonu. co při rozpuštění začne tvořit miniaturní bublinky a načechrá roztok, aby se lépe mísil… a vznikla duha z malých bublinek, které se na chvíli vznášely ve vzduchu.

Student sebou trhl: „Co to…?“

„Klid, jen malá úprava vašich molekul. Trochu jsem to vylepšil po našem “ řekl Labožrout s úsměvem.

Zastavil se a zamyslel se: „Kdyby tady byl můj kolega, jako třeba Brumel, určitě by mě hned napomenul. Brumel je z našeho světa, úplně ten nejvíc praktický a pořádkumilovný Labožrout. Vždycky všechno zapisuje do deníku, pipety má rovně srovnané, a pokud něco zamíchá, ví přesně, co a proč. Já? No… já se prostě někdy úplně netrefím, hodím Žuchron tam, kam nemám.“

Labožrout pokrčil rameny, podíval se na bubliny vznášející se nad kádinkou a povídá: „Jmenuji se Labožrout. Nejsem tady od vás, ale to jsi asi poznal. Neboj nic ti neudělám, i když by s tímto tvrzením moji kolegové moc nesouhlasili. Nakonec, tady u tebe na stole jsem se objevil tak nějak mým omylem. U nás v galaxii neplatím za toho nejpečlivějšího Labožrouta“

„Když už jsem ale tady, tak rád pomohu.“  

„Zrovínka ty vypadáš, že to dost potřebuješ.“

Student nestačil zírat s otevřenou pusou, co se mu to objevilo zničehonic na stole. Navíc to mluví, udělalo mu to na stole zmatek ještě větší, než měl, a nejhorší je, že to tady s ním asi zůstane a jen tak to nezmizí.

Labožrout se totiž vůbec nechystal odejít, ani ho nenapadlo, aby začal dělat vše pro svůj návrat zpět do jejich říše. Měl v plánu se bavit, míchat, co mu přijde pod packu, pozorovat a pomalu učit lidi i vesmír trochu jinému stylu laboratorní práce. Laboratoř se měla stát jeho hřištěm!

‍

Více se můžete dočíst už nyní na stránce labozrout.cz.

• Kapitola 0: O Labožroutovi

‍